1. května 2009

Svých myšlenek se nevzdáme, jdeme proti proudu!

Do konání evropských voleb zbývá už jen málo času. Sdělovací prostředky líčí Dělnickou stranu jako nebezpečné zlo, které obchází zemi a pohlcuje jí. Hysterie nabírá na obrátkách, režim propadá panice a bezpečnostní složky státu chrlí jednu zprávu za druhou o našem propojení s neonacisty. 

Dostávám velmi mnoho dotazů od lidí, o co vlastně usilujeme, jaký systém chceme, a zda důraz na sociální politiku v programu nevykazuje znaky přílišné levicovosti. Po celou dobu naší činnosti říkáme jednu věc: slušný člověk má právo na slušný život. Už bylo dost zvýhodňování parazitů, kteří se k nám hrnou ze všech koutů světa pod vidinou snadného živobytí, podepřeného štědrými sociálními dávkami. Už bylo dost tolerování nepřizpůsobivých pijavic, které navíc mají tu drzost hovořit o rasové diskriminaci a útlaku. Skončila doba netečnosti a přešlapování na místě. Stát, reprezentovaný polistopadovou garniturou, selhal.

Tím se dostávám k tomu, jaký systém si Dělnická strana představuje. Především musí být na prvním místě hodnoty národní a sociální. Někdo říká národní socialismus, jiný nacionální socialismus. O to však ani tak nejde. Jde o prosazení konceptu, kdy stát bude kontrolovat strategická odvětví v hospodářství (např. energie, plyn, voda), bude podporovat české podnikatele a firmy, odmítne závislost na bruselské centrále unie, rázně zamezí imigrantské vlně ničení naší vlasti, zajistí bezpečnost na ulicích, korupci a chaos nahradí pořádek a řád.  

A zejména – národně sociální zřízení bude preferovat občana České republiky ve všech oblastech života. Důraz na sociální politiku neznamená levici v tom klasickém smyslu, jak jsme ji doposud chápali, neboť dnes je dělení na pravici a levici překonané.  

Naše vize si získávají čím dál více příznivců, o tom není pochyb. Lidé se vrací na náměstí, byť ne ještě v masovém počtu, ale něco se mění. Je to cítit na každém kroku. Atmosféru pasivity střídá atmosféra naděje, která je spojována právě s Dělnickou stranou. Režim si byl dlouho jistý sám sebou a než se stačil rozkoukat, vyrostla mu opozice. Nikoliv falešná (jako např. nyní lidovci), ale skutečná, nekompromisní, radikální.

S tím však souvisí i utahování šroubů, ke kterému dozajista dojde. Špiclování, kriminalizování, urážky a pomluvy. To jsou zbraně Systému.  

Naše zbraně jsou vytrvalost, odolnost a víra ve spravedlnost. Dejme již nyní v evropských volbách režimu najevo, že se nelekneme, svých myšlenek se nevzdáme a dokážeme si za svým názorem stát. Jdeme proti proudu!         

Tomáš Vandas

10. března 2009

Poděkování předsedy DS

Vážení přátelé, členové a sympatizanti Dělnické strany,

chci vám všem poděkovat za obrovské množství gratulací a podporu, která následovala po vynesení rozsudku Nejvyššího správního soudu. Jsem rád, že soud svým verdiktem potvrdil, že Dělnická strana je demokraticky fungující politickou silou, která neporušovala zákony České republiky, a že NSS prokázal apolitičnost a odolal tlaku mafiánského Íčka. Velmi si vážím vaší podpory a těší mě, že popularita naší strany strmě stoupá, na čemž máte zásluhu právě vy, kteří vytrvale jdete s námi po nelehké cestě.    

V následující předvolební kampani k volbám do Evropského parlamentu nás čeká hodně práce. Zcela jistě můžeme očekávat další nechutné útoky ze strany vládní elity i médií, která zděšeně pozorují fakt, že naše strana, a to již otevřeně připouští politologové a nezávislé průzkumy, je na hranici volitelnosti do Evropského parlamentu. Tento bezesporu obrovský nárůst popularity způsobuje na naší politické scéně zemětřesení. Lidé se přestávají bát projevit svůj názor, otevřeně se přidávají na naší stranu a dvacet let po sametovém podvodu stojíme před historickou chvílí opravdové změny. Udělejme tedy nyní maximum pro to, aby se tato historická příležitost nepromarnila. Je to jen na nás! 

Váš Tomáš Vandas

10. prosince 2008

Medaile za brutalitu?

Jako špatný vtip působí informace, že policisté, kteří zasahovali 17. listopadu v Litvínově proti sympatizantům a členům Dělnické strany, budou za tento zákrok vyznamenáni medailí za statečnost.

Předpokládám, že mezi oceněnými bude i velitel zásahu, jenž bezdůvodně vydal rozkaz k napadení pokojného průvodu, aniž umožnil nechat dokončit jeho původně naplánovanou trasu. Dále pak například policisté, kteří v počtu osmi lidí mlátili osamoceného mladíka u zdi domu, či jiní „hrdinové bez bázně a hany“.

Aby bylo jasno. Vím, že v řadách policie je velmi mnoho slušných a poctivých lidí, kteří zásah, tak jak byl proveden, odsoudili. To ostatně dokládá i velký počet omluvných reakcí od policistů, kteří se za své kolegy upřímně stydí. Co mi však připadá neuvěřitelné je ta skutečnost, že za mlácení protestujících, kteří pouze dávali svůj nesouhlas se zkorumpovaným režimem a politiky typu Íčka Langera, a nechtěli nic jiného, než aby zákony této země platily pro všechny občany bez rozdílu barvy pleti stejně, se budou udělovat medaile.

Stále více se ukazují větší a větší podobnosti bývalého komunistického režimu s tím současným. Stejná arogance moci, stejné totalitní praktiky, stejné potlačování opozičních názorů vrcholících prosadit zákaz nepohodlné politické strany. A v neposlední řadě i oceňování za policejní brutalitu. Máme však naději, a to velkou, že liberální režim dopadne brzy stejně, jako jeho nemilovaný předchůdce.

Tomáš Vandas

30. listopadu 2008

Ani zákaz nás nezastaví!

V poslední době dostávám velmi mnoho dotazů, co bude s Dělnickou stranou, pokud Nejvyšší správní soud posvětí návrh vlády a zakáže naší politickou stranu. Tazatelé vyjadřují obavy o další osud DS, což mě pochopitelně velmi těší.    

Předně chci říci, že návrh ministra Langera je reakcí na výsledky voleb do krajských zastupitelstev, které katapultovaly Dělnickou stranu na pozici druhé nejsilnější mimoparlamentní strany. Našim nepřátelům jsme doslova vyrazili dech a tak nyní hledají možnosti, jak omezit náš další vzestup. I proto jsme v polistopadové éře svědky ojedinělého jevu, kdy se zkorumpovaný vládnoucí režim – jehož exponenti mají plná ústa demokracie a svobody - snaží zakázat opoziční stranu. Citace ze stranického stanoviska o „nulové toleranci polistopadového režimu“ jako hlavního argumentu pro zákaz naší strany, je vysloveně směšná. Nebo snad znáte ve svém okolí někoho, kdo by chtěl tolerovat korupci, vydírání, mafiánské praktiky, tedy vše, co nám v posledních letech předvádí parlamentní sebranka? Za sebe a za Dělnickou stranu říkám: Tolerance nepřichází v úvahu a chceme je odstranit. Zároveň však víme, že jednou možností jsou volby.    

Dělnická strana se v poslední době stává štikou, která vnesla do zatuchlého rybníka dravost a odhodlanost, s čímž líní kapři, doposud jistí sami sebou, nepočítali. I proto se chtějí bránit a zákazem dokumentují slabost systému. Nepřipomíná vám to komunistický režim ve stádiu smrtelné agónie z konce osmdesátých let?    

Chci všechny naše členy a sympatizanty ujistit, že ani případný zákaz Dělnické strany, který pravděpodobně přijde, neznamená konec naší činnosti. Mohou nám vzít značku, ale nemohou nás připravit o naše myšlenky a ideje. Mohu zodpovědně prohlásit, že na všechny varianty jsme v tuto chvíli připraveni a budeme kandidovat ve volbách do Evropského parlamentu. Převezeme všechny, kteří si myslí, že nás zákazem odstaví z politického života, všechny bláhově se radující, že končíme. V žádném případě NE! Pokračujeme dál a vydržíme až do společného vítězství! Já budu stát při vás, a vy stůjte při mně!     

Váš Tomáš Vandas

21. října 2008

DS je jedinou skutečnou opozicí!

Krajské volby skončily pro nás, členy a sympatizanty Dělnické strany, nesporným úspěchem. Téměř dvacet devět tisíc voličů se rozhodlo podpořit náš program i přes neustálou skandalizaci, špinění a pomluvy. Báchorky o zlých neonacistech nezabraly a my můžeme spokojeně konstatovat, že Dělnická strana se stala v České republice jedinou skutečnou opozicí vůči parlamentní mafii.   

Vždyť z mimoparlamentních politických subjektů je Dělnická strana druhou nejsilnější, před námi je pouze SNK-ED, o níž se jako o opozici skutečně hovořit nedá. A ty ostatní? Jejich zisky se počítají na desetiny, byť byly často označovány v průzkumech za adepty krajských postů. Rovněž byla dána jednoznačná odpověď, kdo je na národní scéně vůdčí silou a kdo je schopen oslovit v širším měřítku občany. My nepotřebujeme videoprojekce, okopírované ovečky a virtuální projekty. Za námi je vidět skutečná práce, trpělivá, plná odhodlání a také podpořená volebními výsledky.   

Před námi je však další výzva: v příštím roce nás čekají volby do Evropského parlamentu. Oficiální kampaň zahájíme na shromáždění dne 28. října v Praze a věřím, že budeme ještě úspěšnější. Základy již byly položeny, lidé začínají vidět, že zde existuje někdo, kdo se jich zastane, kdo chce řešit problémy a kdo řádně zčeří ten zahnívající český politický rybník. Náš boj se rozhořel a už ho nikdo nezastaví! Pojďme společně proti proudu!

Tomáš Vandas

19. září   2008

Obranou je útok!

Dva měsíce před konáním krajských voleb spustila média hysterickou kampaň proti Dělnické straně. Slova o neonacistech podbarvená smyšlenými historkami měla za cíl jediné: pošpinit nás v očích veřejnosti. Vše vyvrcholilo spekulacemi o zákazu naší strany, neboť je prý nebezpečím pro společnost. V této souvislosti chci všechny naše členy a příznivce uklidnit, že ani případné zákazy nás nemohou dostat mimo politiku a na všechny varianty ze strany zkorumpovaného režimu jsme připraveni.    

Něco však mediální kolotoč, pomluvy a špinění signalizují. Liberální režim větří nebezpečí a má strach z nárůstu popularity opozičního národního a sociálního hnutí, které si získává čím dál větší počet sympatizantů všech věkových vrstev. Má strach z otevřené prezentace názorů, které sice mají u veřejnosti převahu, ale nahlas se je říci odváží málokdo. Je to také důkaz, že jdeme správnou cestou.    

Lze se obavám vládnoucí parlamentní bandy divit? Nikoliv. Stačí se poněkud pozorněji dívat, co se u nás děje. Politický gangsterismus, mafiánské praktiky, špehování, úplatky, zákulisní intriky. To je dnešní česká politika. A vrcholem všeho je volání premiéra Topolánka – jednoho z hlavních viníků tristního stavu – po vyčištění Augiášova chlíva. Ti, kteří tuto zemi zaplevelili špínou a liberálním bacilem, ti mají sjednat nápravu? To snad ne!    

Můžeme čekat, že útoky proti nám budou pokračovat, ba co víc, budou se stupňovat. My však odpovíme po svém. Přesvědčováním občanů o našich názorech, neustálou aktivitou, například Ochranných sborů DS, pořádáním mítinků, rozdáváním letáků a zvýšením nákladu Dělnických listů. Od korupčníků a kolaborantů si nenecháme nic diktovat! Nejlepší obranou je útok! To je naše heslo, kterého se budeme držet.

Tomáš Vandas

10. července  2008

Co se zrádci?

S velkou pompou podepsali ministři zahraničí České republiky a Spojených států Schwarzenberg a Riceová hlavní smlouvu o výstavbě amerického protiraketového radaru v Brdech. Úsměvy na všechny strany, lační novináři, tlachy o stvrzení bezpečnosti a obranyschopnosti naší republiky před nebezpečím terorismu a íránskými raketami.    

Celý akt se odehrál navzdory nesouhlasu velké části veřejnosti, která byla postavena před hotovou věc bez možnosti vyjádření. Ostatně v polistopadové pseudodemokracii to není ani poprvé, a zřejmě ani naposled. Vládní elita si tedy prosadila svou. Paradoxně v roce, kdy si připomínáme čtyřicáté výročí okupace sovětskými vojsky a tato bolavá jizva není stále zhojena. Koneckonců, smlouva o radaru byla podepsána na stejném stole jako stvrzení „dočasného“ pobytu okupantů. Právě pamětníci tehdejších událostí mohou vypovídat o „hrdinských činech spřátelených vojáků“.    

Zdá se, že jsme prostě nepoučitelní. Vládní garnitura se musí neustále lísat k mocným tohoto světa, dávat najevo svoji oddanost a čekat na milostivé podrbání za uchem. Názory vlastních občanů jsou jí zcela lhostejné. Přitom je evidentní, že radar je pouze prvním krokem, po kterém bude následovat vojenská základna a rakety. Nyní pro změnu americké. A opět tu máme nevítané cizáky navěky.    

Ti co iniciovali podepsání smlouvy jsou obyčejní zrádci národa. Co s nimi? Mohu vás ujistit, že na ně taky dojde. Ne hned, ale jak se říká, všeho do času.

Tomáš Vandas

17. června  2008

Otřesení byrokraté

Irové v referendu odmítli Lisabonskou smlouvu. Dokument, nahrazující pohřbenou euroústavu, vznikal za úporného jednání unijních elit, jejichž jediným cílem je další centralizace moci uloupené národním vládám. A aby se předešlo případným potížím, členské státy se zavázaly, že o nové smlouvě nebudou rozhodovat občané v referendu, ale schválí ji prostřednictvím parlamentů. Pouze Irsko nemohlo učinit výjimku, neboť referendum je zakotveno v tamní ústavě.    

I přesto byl Brusel optimisticky přesvědčen, že Irové řeknou své rozhodné ANO. Omyl. Výsledek byl více než jednoznačně odmítající. Důvodů bylo hned několik. Především lidé nebyli informováni o tom, proč by měli Lisabonskou smlouvu podpořit, v čem je lepší než stávající mechanismy unie. Odpůrci oprávněně namítali, že jde o další odnárodňování, o přesun  kompetencí kamsi do neznáma, o ztrátu důležitosti irského hlasu, neboť ten by již neměl pozici „veta“, ale mohl by být kdykoliv přehlasován většinou. A to Irové nechtěli dopustit.    

Výsledek referenda Brusel evidentně zaskočil. I když se okamžitě objevily hlasy, že je potřeba pokračovat v procesu ratifikace ve všech státech, nikdo nemůže popřít skutečnost, že Lisabonská smlouva v Irsku padla. Alespoň, pokud platí dopředu daná pravidla hry. Velmi trefně to vyjádřil prezident Václav Klaus, naopak naivně předseda socialistů Paroubek, který doufá v opakování(!) referenda. Zřejmě tolikrát, než by byl potřebný souhlas vyžádán. A směšné je i spílání do nevděčných Irů, že za své současné bohatství a prosperitu mohou děkovat jen a jen štědré Evropské unii, a oni naopak Evropě zasadili těžkou ránu.    

Můžeme Irům blahopřát k odvaze a k rozhodnutí, které má pozitivní dopad i na českou společnost. Irové neotřásli Evropou, ani ji neohrozili. Otřásli pouze bruselskými byrokraty, kteří si myslí, že své plány na ovládnutí Evropy, zbavenou národů a hranic, mohou spřádat bez ohledu na názory občanů. Krach Lisabonské smlouvy je nadějí. Nadějí na znovuobnovení Evropy jako společenství suverénních států, jejichž spolupráce je založena na vzájemné úctě k historickým tradicím a kultuře.

Tomáš Vandas