Má řeč před Nejvyšším správním soudem v Brně
Vážený pane předsedo, vážení soudci!
Stojím dnes před vámi podruhé během necelého roku, abych opět obhajoval existenci Dělnické strany jako řádně registrované politické strany na české politické scéně. Když jsem v březnu loňského roku opouštěl budovu tohoto soudu, činil jsem tak s vědomím, že demokratické principy fungují, neboť soud prokázal naprostou nestrannost a nepodlehl tehdejší atmosféře hysterie, která se kolem Dělnické strany rozpoutala.
To, že jsme opět dnes zde, znamená, že opakovaně čelíme snaze vládní garnitury zlikvidovat opozici, která je současnému režimu nepohodlná. A proč je nepohodlná? Ta odpověď je vcelku jednoduchá. Dokáže totiž pojmenovat problémy dnešní společnosti pravým jménem. Nezakrývá je, nehledá výmluvy, hovoří přímo a bez obezliček.
Čím se Dělnická strana provinila proti ústavnímu pořádku České republiky za období, které uplynulo od března do září loňského roku, tedy za pouhý půlrok, kdy vláda České republiky podala nový návrh na zákaz naší politické strany? Co jsme udělali tak špatného, že se nás vláda bojí a chce nás zakázat? Nenapadá mě nic jiného než skutečnost, že Dělnická strana uspěla ve volbách do Evropského parlamentu, když poprvé překročila hranici jednoho procenta, dále, že naše řady se rychle rozšiřují o nové členy a stejně tak se rozšiřuje okruh našich sympatizantů. Naše popularita mezi občany stoupá. To je asi naše jediné „provinění“. I proto dnes nejde o klasický soudní proces, ale o proces politický, jehož cílem je ze strany vlády zlikvidovat opoziční politickou stranu.
Je velmi zajímavé, kdo vlastně usiluje o zákaz Dělnické strany. Je to samozřejmě ze zákona vláda České republiky, ale i osoby, které jí v současné době reprezentují. Tzv. úřednická vláda bývalého komunisty Fischera není nestranná, ani apolitická. Vláda existuje z vůle a benevolence sociální demokracie a občanských demokratů, musí tudíž plnit jejich přání a nařízení. O charakterových vlastnostech lidí, kteří dnes sedí ve vládě, vypovídá například členství ministra Peciny jak v ODS tak v ČSSD. Kariéristé a vypočítaví prospěcháři – to jsou dnes protivníci Dělnické strany.
I proto, že dnes stojí proti nám povětšinou bývalí členové zločinecké organizace, kterou byla Komunistická strana Československa, nikoho nezajímá existence komunistů v dnešním parlamentu. Nikdo se nepozastavuje nad užíváním symbolu rudé hvězdy, nad rudými prapory a jinými symboly komunismu. Naproti tomu ozubené kolo Dělnické strany je vydáváno jako pozůstatek nacismu, byť tento symbol užívala ve své historii například sociální demokracie. Komunisté nikdy nepůjdou proti komunistům, to je logické.
Dnes nejde jen o Dělnickou stranu a její další existenci. Jde tady o rozdílný pohled na fungování společnosti, o ideologický střet národního a sociálního konceptu s nadnárodně liberálním. Tedy o společnost, v niž bude hrát prim suverénní stát a vláda, která bude důsledně hájit zájmy našich občanů, nebo společnost, v níž bude vláda ustupovat nadnárodním korporacím, budeme jen poslušným regionem, v němž budou slušní lidé zatlačeni do kouta a na jejich úkor budou zvýhodňováni imigranti ze všech zemí světa. Jde tedy o proces politický!
Napadá mě otázka, zda bychom zde dnes byli i v případě, kdyby Dělnická strana nezískávala čím dál větší podporu mezi občany, kdyby se o ní nehovořilo, kdyby její program nebyl pro lidi přitažlivý a zajímavý. Zcela určitě ne. Pokud by tomu totiž tak bylo, vláda by v klidu přemýšlela o opatřeních, jak znovu zaplnit rozkradenou státní pokladnu a donutit občany, aby si již poněkolikáté utahovali opasky za nenažranost a chamtivost vládní elity. A nikoliv o tom, jak se zbavit nebezpečného politického konkurenta, který tady vyrostl z jejich pohledu neplánovaně a nekontrolovaně.
Jako hlavní argument, proč má být Dělnická strana zakázána, je ze strany vlády uváděno údajné propojení na neonacisty. Objevuje se to neustále a opakuje jako kolovrátek. Přiznám se, že nevím, na jaké neonacisty jsme údajně napojeni. Jde o nepodložené tvrzení, které se opírá o spekulace, o jakýsi Národní odpor, který je démonizován v médiích jako teroristická organizace typu Al-Kajdy. Zároveň nikdo neví, kdo ten údajný Národní odpor vede, kdo je jeho členem. Nikdo nikdy nepředložil jediný důkaz, že taková organizace vůbec existuje. Všichni sice o ní mluví, ale nikdo ji neviděl. Existují pouze jakési internetové stránky. Nic víc.
V posledních měsících se stalo velmi oblíbeným zvykem spojovat s Dělnickou stranou vše, co souvisí s porušením zákona. Pokud se stane někde trestný čin, který souvisí s problémy mezi většinovou společnosti a menšinami, okamžitě za to může Dělnická strana, neboť prý eskaluje násilí a napětí. Pokud bych to vzal s nadsázkou, nemůžeme zatím snad za povodně či sucho.
Chci dnes na úvod tohoto jednání říci, že Dělnická strana je politickou stranou, která po celou dobu své existence deklarovala snahu uspět v politické soutěži a získat politickou moc. Ale pouze na základě svobodné volby občanů, na základě předložení našeho volebního programu veřejnosti. Nikdy jsme neusilovali o žádný ozbrojený převrat. Je nám blízká demokratická soutěž politických stran a hnutí, a na rozdíl od našeho ideového protivníka, kterého tady zastupuje advokát Krejčíře a jiných gaunerů, vyznáváme skutečnou demokracii, která ale také znamená svobodu slova a projevu. Nejsme zastánci zakazování odlišných názorů. Ano, můžeme diskutovat, můžeme jeden druhého přesvědčovat o správnosti toho svého, ale v opravdové demokracii nelze zakazovat názor jen proto, že se mi nelíbí a že s ním nesouhlasím.
Pan ministr Pecina prohlásil, že Dělnická strana nemá právo v demokratické společnosti existovat. Pasoval se do role vyvoleného, který si uzurpoval právo určovat, co je a co není demokratické, a kdo smí a nesmí existovat. Pokud žijeme v demokratické společnosti, musí současný režim akceptovat i skutečnost, že existují odlišné názory, které se mu líbit rozhodně nebudou.
Nelze se divit, že lidé toho všeho začínají mít dost. Korupce, kriminalita, imigranti, rozkradená státní pokladna. To je jen stručný výčet „úspěchů“ za dvacet let vládnutí polistopadové garnitury. Doposud byla tato zkorumpovaná elita zvyklá, že si mohla dělat, co se jí zlíbí, že lidé, stejně jako za komunistického režimu, upadli do stavu apatie a nejevili o politiku zájem. To se to pak lehce vládne. Až nyní, v posledních dvou letech, se situace začíná měnit. Mezi těmi, kdo se snaží burcovat lidi k aktivnímu zájmu o věci veřejné, je i Dělnická strana. A jen kvůli tomu, že nejsme poslušné ovce, že nebudeme ohýbat hlavu jak si elita myslí, tu dnes stojím před vámi a hájím existenci Dělnické strany.
Na rovinu říkám, že nebudu žádným prosebníkem a nebudu zde kajícně přiznávat chyby Dělnické strany ve snaze zapůsobit na tento senát. Nemám důvod. Naše svědomí je čisté, nikdy jsme se žádným způsobem neprovinili vůči zákonům České republiky. Ať už bude verdikt tohoto politického procesu jakýkoliv, a já chci věřit ve skutečně demokratické rozhodování, mám jednu jistotu: Dělnická strana bude pokračovat dál, neboť, jak už jsem sdělil při procesu číslo jedna, značku nám vzít můžete, ale naše myšlenky nikoliv. Děkuji.
11. ledna 2010
