19. dubna 2021 Taky máte někdy v tom dnešním hektickém čase pocit, že to jde s tím naším světem od desíti k pěti? Člověk, když je starší, častěji se ohlíží za svým životem, za dobou, co prožil a bilancuje. Nechci, aby to vyznělo, že jsem již na sklonku života, to snad ne…:-) Ale logicky tak nějak hodnotíte a přemýšlíte.  

Ano, strávil jsem dětství a dospívání za komunismu, v roce 1989 mi bylo dvacet. Ale začínám považovat tu minulou dobu (myšleno 80. léta), za svobodnější, než je ta dnešní. Nikdo vám nezakazoval jezdit na chalupu, sportovat, chodit na pivko, do obchodu, nikdo nezavíral školy (jen v případě uhelných prázdnin, což byla vítaná změna) nenutil vás testovat, nosit náhubek, očkovat, lidi měli k sobě blíž.

Dnes sice máme tu tzv. demokracii, ale jak se projevuje? Snahou dostat člověka pod totální kontrolu, omezovat, zakazovat, diktovat. Svoboda jedince se stává nedůležitou a podřadnou složkou totalitní společnosti. A další nebezpečné trendy na obzoru. Máš majetek? Stát ti ho zdemokratizuje (rozuměj, zabaví) ve prospěch ostatních. Máš auto? Nemůžeš, protože to není eko. Jezdi na koloběžce. Máš nadměrné bytové metry? Dáme ti tam nájemníka, nejlépe migranta.

Zdá se vám to nadsazené a nereálné? Mně v kontextu vývoje společnosti už nikoli. A tak si stále častěji říkám, že líp už bylo. Rád bych se mýlil.

Mgr. Tomáš Vandas, předseda DSSS