Závěrečná řeč před Nejvyšším správním soudem v Brně

Vážený pane předsedo, vážený senáte Nejvyššího správního soudu.
Celé čtyři dny jsme byli v této soudní síni svědky snahy vlády České republiky podpořit argumentačně důkazy, které by měly opravňovat Nejvyšší správní soud (NSS) k zákazu Dělnické strany. Byli jsme svědky silných slov a dramatických prohlášení.

O skutečném motivu vlády, co ji vedlo k podání tohoto návrhu k zákazu Dělnické strany v ojedinělém politickém procesu s opoziční politickou stranou, jsem již hovořil ve své úvodní řeči na začátku tohoto soudního jednání.

Ten hlavní motiv, a podle mě o tom není pochyb, byť to zástupci navrhovatele nikdy nepřiznají, je nárůst popularity Dělnické strany mezi občany kvůli našim názorům a myšlenkám. To koneckonců potvrzují i některé předvolební průzkumy, které hovoří zhruba o dvouprocentní hranici. Kdyby tomu tak nebylo, nejsme zde a nevedeme bitvu o další existenci strany. Už si ale pomalu zvykám na skutečnost, že pokud někdo v této zemi vyčnívá z davu a má jiné názory než ty oficiálně povolené, je dán do klatby a veřejně pranýřován a špiněn.

Chci znovu upozornit na zjevný rozpor a chybu v zákoně o sdružování politických stranách a hnutích č. 424/1991 Sb., kdy podle platného zákona je možné rozpustit politickou stranu pouze v případě, že nepředkládá výroční finanční zprávu.

Pokud srovnám současný politický proces s prvním návrhem Vlády ČR, je podle mého názoru rozdílnost v tom, že nyní došlo k podrobné přehlídce práce policie (ať už v podobě předkládání fotografií, videí atd.) v jejím boji proti Národnímu odporu, Autonomním nacionalistům či jiným neregistrovaným uskupením, ale nikoliv důkazů proti činnosti Dělnické strany, o jejíž rozpuštění zde navrhovatel usiluje.

Jeden příklad za všechny: V minulém návrhu se snažila vláda doložit, že DS stála za nepokoji  na sídlišti Janov dne 17. listopadu 2008. Toto své tvrzení tentokrát doplnila předvoláním  svědků z řad Policie ČR a promítáním videí z místa těchto nepokojů. Kromě sledování bojůvek mezi policisty a demonstranty jsem však neregistroval žádný důkaz (ačkoliv právě toto bylo za důkaz navrhovatelem předloženo) o tom, že by DS tyto nepokoje vyvolala či organizovala.

Vláda se ve svém návrhu snažila opřít své důkazy o několik, pro ni zásadních bodů. Předně  zde byla snaha dokázat existenci Národního odporu. Ponechám na rozhodnutí soudu, nakolik  je existence webových stránek důkazem o existenci tohoto virtuálního spolku. Rovněž tak  členství v NO je jednotlivým osobám přičítáno na základě nejasných indicií a pouze na základě spekulativních domněnek. Schválila Poslanecká sněmovna zákon o protiprávnosti Národního odporu? Pokud vím, učinila tak pouze v případě komunistické strany a tento zákon není v naší zemi uplatňován! Ale není mým cílem zde dále rozebírat něco, co není Dělnická strana a co je velmi těžko uchopitelné a nelze k tomu více uvést.

Vláda ČR se ve svém návrhu snaží dát za vinu Dělnické straně chování jejích členů a dokonce i sympatizantů. Byla zde prezentována záplava fotografií jednotlivých osob, často někdy s dramatickým nádechem, jejichž jména se celým návrhem prolínají. Jde zhruba o dvě, maximálně tři desítky jmen, z nichž možná polovina jsou členy Dělnické strany. U těchto osob jsou pak v drtivém množství vládou předložené důkazní fotografie několik let staré, tedy z období ještě před jejich vstupem do Dělnické strany. Navíc, a to zde ani vláda nezpochybnila, pracuje navrhovatel s důkazy, které získal od levicových extremistických organizací, například Antifašistické akce.

Pokud tedy vezmu jako skutečnost, že Dělnická strana má v tuto chvíli zhruba devět set členů, je vládou uváděný počet jmen členů DS miniaturním vzorkem.

Vláda se pokusila podpořit svá tvrzení o symbolice DS, údajně odkazující na hitlerovskou Třetí říši znaleckým posudkem, o němž se nakonec před tímto soudem ukázalo, že znaleckým posudkem není a jeho autor není soudním znalcem ve smyslu platného zákona.

Dále se vláda pokusila dle svých slov skládat střípky do mozaiky či perly do náhrdelníku přednesem a poukázáním na nejrůznější veřejné akce, které podle navrhovatele dokazují spojitost s Dělnickou stranou. Náhrdelník se však trochu přetrhává, když dojdeme ke zjištění, že předložené důkazy ve většině případů neprokazují spojitost s Dělnickou stranou. Navrhovatel vychází z pouhých výroků a nikoliv oficiálního nahlášení shromáždění. Vrcholem všeho bylo spojení tří rozdílných akcí, tedy politického mítinku DS, akce DM a jiné, nám neznámé akce, které se navíc konaly každá v jiném termínu.

Navíc, a na to je důležité taky poukázat, je reálná pravděpodobnost, i když připouštím, že doposud neprokázaná, že akce DS chodí narušovat agenti tajných služeb s cílem vyvolat násilné střety, což má mít ve svém důsledku nepříznivý mediální dopad právě vůči DS.

Pro nás, tedy pro DS, je prioritou text usnesení NSS, který ve svém rozsudku o zamítnutí rozpuštění DS ze dne 4. března 2009 jasně uvedl body, za jakých podmínek může být rozpuštěná politická strana:

Odstavec 106: Důvod k rozpuštění politické strany tedy vyplývá z kumulativního splnění několika podmínek:

1) zjištěné chování politické strany je protiprávní, 2) je této straně přičitatelné, 3) představuje dostatečně bezprostřední hrozbu pro demokratický právní stát a 4) zamýšlený zásah je přiměřený sledovanému cíli, tzn. není narušena proporcionalita mezi omezením práva sdružovat se v politických stranách a zájmem společnosti na ochraně jiných hodnot.

Důvod k rozpuštění politické strany tedy vyplývá z kumulativního splnění několika podmínek:

1) Zjištěné chování politické strany je protiprávní. Politická strana je zvláštní druh právnické osoby, která je zřizována k výkonu některých politických práv občanů, zejména práva účastnit se politického života společnosti a participovat na utváření zákonodárných sborů a volených orgánů územní samosprávy.

K tomuto bodu chci uvést, že DS ctí volební a parlamentní systém, pravidelně se zúčastňuje voleb, plníme zákonné podmínky – např. odevzdávání výročních zpráv. Platíme volební kauce. Dělnická strana nečelí a ve své dosavadní historii nečelila žádné žalobě, nebyla soudem trestána či pokutována, tudíž chování naší politické strany, coby právnické osoby, není protiprávní!

NSS určil podmínku „chování politické strany“, nikoliv ale „chování členů nebo představitelů strany“, což je pochopitelné, protože takto by bylo možné rozpustit jakoukoliv stranu na základě skutků jednotlivců.

2) Je této straně přičitatelné. Podle platných stanov DS je nejvyšším orgánem strany sjezd. Nikdy neučinil nic protiprávního a jeho rozhodnutí - programová či jiná - nepředstavují hrozbu pro tento stát. Přitom právě sjezd strany, hlasováním svých delegátů, rozhoduje o chování strany jako celku, o jejím směřování.

V mezidobí mezi sjezdy pak stranu řídí její předsednictvo. Výpis čistých trestních rejstříků jeho členů, stejně tak i dalších některých členů DS, jejichž jména se v návrhu vlády objevují, jsem předložil soudu. V tomto kontextu pak vypadají slova o neonacistech a extremistech ze strany vlády poněkud směšně.

DS nikdy nevyzývala ke státnímu převratu, nevolala po rušení voleb a nemožnosti občanů rozhodovat ve volbách, nevolala po odstranění demokracie a parlamentního systému. Neuplatňujeme kolektivní vinu na rozdíl od navrhovatele, který činy jednotlivců, dokonce i příznivců (což je abstraktní a relativní pojem), považuje za přičitatelné celé organizaci, tj. DS
 
3) Představuje dostatečně bezprostřední hrozbu pro demokratický právní stát. Nikoliv dělnická, ale komunistická strana je zákonem výslovně označená za zločinnou organizaci, je tedy zajímavé, že se orgány činné v trestním řízení nezabývají její nástupnickou organizací KSČM. Proč vláda nepodala za dobu dvaceti let návrhy na její zrušení, proč členové a funkcionáři této strany nejsou stíháni za propagaci komunismu a komunistických symbolů?

Nikoliv DS, ale komunismus, reprezentovaný svými bývalými i současnými stoupenci, představuje bezprostřední hrozbu pro demokratický právní stát, o čemž svědčí stíhání a permanentní šikana našich členů a sympatizantů od nástupu tzv. úřednické vlády k moci, v čele s bývalým komunistou Fischerem.

Dělnická strana, a je to obsaženo  i v našich stanovách, usiluje o to, aby Česká republika byla v rámci evropského společenství národních států demokratickým, humánním, silným a ekonomicky prosperujícím státem s parlamentním pluralitním politickým systémem. Dělnická strana považuje za svoji prioritu samostatnou a suverénní Českou republiku, spolupracující se všemi státy na rovnocenné úrovni.

Máme svůj program a myšlenky, a ucházíme se o důvěru občanů ve volbách. Nechť oni rozhodnou o našem osudu.

4) Zamýšlený zásah je přiměřený sledovanému cíli, tzn. není narušena proporcionalita mezi omezením práva sdružovat se v politických stranách a zájmem společnosti na ochraně jiných hodnot.

Dělnickou stranu volilo v posledních volbách do europarlamentu více než 25 tisíc lidí. V průzkumech máme již 2 % hlasů. Navrhovatel zcela obchází zájmy našich voličů a naopak společnosti svým pokusem o zákaz DS diktuje, koho lidé mohou a nemohou volit. Tento případ známe z minulého režimu, kdy lidé mohli volit pouze strany Národní fronty.

Já věřím, že soud svým rozhodnutím nebude ovlivňovat podobu nadcházejících parlamentních voleb, a to z podnětu úřednické vlády, jejíž zástupci nejsou odrazem výsledku voleb minulých, ale zákulisních dohod politiků.

Dělnická strana se distancuje od jakýchkoliv totalitních režimů, a je jedno, zda jde o komunismus nebo nacismus. Dělnická strana prosazuje principy a programové myšlenky demokracie, ovšem skutečné, ve které platí svoboda slova a projevu, a v níž nebudou lidé očerňováni a zavíráni jen za své politické názory.

Chci věřit tomu, že rozhodnutí soudu bude opět jako v minulém případě objektivní a apolitické. Demokracii nevytvoříme tím způsobem, že budeme zakazovat a kriminalizovat opoziční názory. A já jsem přesvědčen, že názory, které prezentuje Dělnická strana, do společnosti patří.

Vzhledem k výše uvedenému navrhuji, aby Nejvyšší správní soud návrh vlády České republiky, který je nepravdivý a účelový, a nebylo prokázáno tvrzení navrhovatele, na rozpuštění politické strany Dělnická strana zamítl v plném rozsahu. Děkuji za pozornost.

14. ledna 2010

webarchív