26. května 2026 Andrej Babiš v roli premiéra vlády působí dost rozporuplně. Na jedné straně vládní kroky, se kterými lze souhlasit, naposledy zpřísnění podmínek pro ukrajinské uprchlíky či výtky proti mainstreamovým médiím, na straně druhé zase věci, které například u mě vyvolávají často nesouhlas a klausovsky povytažené obočí. Mám na mysli například pokračování muniční iniciativy, horlivost vůči Bruselu, přešlapování na místě u koncesionářských poplatků a obsazení některých ministerských postů lidmi, kterým nelze věřit ani nos mezi očima (například „samoživitelka“ Mrázová nebo covidista Vojtěch).

Co mne ale nejvíce zaráží, je jeho arogance vůči koaličním partnerům, například proti panu Turkovi či Okamurovi, které opakovaně veřejně označil za lidi, co nejsou ve vládě a nemají tedy do ničeho mluvit, nebo například přes odpor ministra Zůny prosadil svého člověka jako nového náčelníka generálního štábu (i za podpory dalších ministrů za SPD!), který je de facto pokračovatelem dosavadního válkychtíče Řehky. 

Obávám se, že to je stejný Babišův styl, který při jeho prvním vládnutí zcela vymazal koaliční socialisty a podporující komunisty. Opravdu je nutné všechno si od něj nechat líbit? Rozumím pak námitce, že to je lepší než bývalá vláda fialové bandy, ale zase nelpět na funkcích za každou cenu a nenechat ze sebe dělat otloukánky je taky cesta. 

Mgr. Tomáš Vandas