13. října 2020 Marian Kotleba je nejen předsedou slovenské Lidové strany Naše Slovensko (LSNS), ale především můj dlouholetý kamarád. Včera specializovaný soud v Pezinku uznal Mariana vinným z trestného činu a nepravomocně ho odsoudil k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce 52 měsíců.

Ptáte se, za co? Marian Kotleba nikoho nezabil, ani neokradl, netuneloval státní peníze, nespáchal korupci či jiný závažný trestný čin. Jeho provinění spočívá v charitě. Ano, je to tak. V březnu 2017 na slavnostním sněmu LSNS, kde jsem byl mimochodem osobně přítomen, se rozhodl finančně podpořit několik sociálně slabých rodin. Na předávaném šeku byla částka, která je podle tzv. odborníků na extremismus tajnou neonacistickou šifrou. A už to jelo podle předem připravených not. Obvinění a soud.

Samotné soudní jednání za vedení samosoudkyně Sabové se proměnilo ve frašku, podobné těm, co známe z historie politických procesů v 50. letech minulého století. Obhájcům nebylo umožněno hovořit, navrhovat a doplňovat důkazy, soudkyně jim neustále odebírala slovo, Marian dostal pokutu za to, že se obhajuje příliš dlouho. Soudkyně to chtěla mít prostě rychle za sebou. Ještě zbývalo dodat: Přiveďte odsouzeného, ehm, tedy obžalovaného…

O co jde slovenskému režimu, je jasné. Chtějí se za každou cenu zbavit opozičního politika, který se pro ně a pro jejich plány stal velkým nebezpečím. Funkci slovenské prezidentky zastává právnička ze skládky Zuzana Čaputová, funkci premiéra zase regulérní psychopat Igor Matovič. No a Marian jim vadí, protože jeho kroky a národní politiku podporuje čím dál více lidí. Proto je potřeba ho odsoudit i za pomoci smyšleného a vykonstruovaného procesu. Je totiž potřeba dodat, že jakékoliv pravomocné odsouzení, i třeba pokuta, znamená ztrátu poslaneckého mandátu. A to je podle mne hlavní důvod tohoto politického procesu. Koneckonců, stejným způsobem se slovenský režim zbavil nepohodlného poslance Milana Mazurka. I když jen na chvíli, neboť Milan Mazurek byl zase ve volbách zvolen.     

Stojí za povšimnutí, že hlasatelé svobody slova, pravdy, lásky a tzv. demokracie mlčí. Naopak se škodolibě, a někdy nepokrytě, radují, že ten „nácek“ dostal, co si zasloužil. Žádné slovenské vlaječky, žádné Je suis Kotleba. Pokrytecké ticho. Už dávno totiž platí, že tato sebranka se ozývá jen tehdy, když se jim to hodí. Demokracii si přeci rozvracet nedáme a s národními živly zatočíme pěkně po bolševicku! Jen aby se nedivili a neomarxistická liberální kola nesemlela jednou i je.

Každý slušný člověk, vlastenec, ať už ze Slovenska nebo z České republiky, musí naopak stát při Marianovi. Jde totiž o nás o všechny, o naši budoucnost. Slovensko je Kotleba, Kotleba je Slovensko!

Mgr. Tomáš Vandas, předseda DSSS