VANDAS: Očkováním do covidového ráje?

17-11-2017_6 10. května 2021 V legendárním seriálu 30 případů majora Zemana, v díle Mimikry, si vybavuji scénu, jak po aplikované dávce drogy zaplavil obličej členů stejnojmenné hudební skupiny blažený výraz slasti. Připadá mi, že to podobné nás čeká v souvislosti s očkováním proti covidu.

Hodně lidí se totiž nechce nechat očkovat z důvodu ochrany zdraví, ale hlavně proto, aby mohli cestovat, jít do kina, do divadla, sednout si do kavárny. Na jednu stranu to chápu. Lidé chtějí žít, jako před vypuknutím tzv. pandemie, a doufají, že to je způsob, jak se k tomu vrátit. Neuvědomují si ale, že tak umožňují další posouvání hranice oklešťování osobních svobod. Ono to totiž neskončí jen jednou nebo dvěma dávkami, ale už nyní se hovoří o tom, že bude potřeba třetí, do toho půlroční až každoroční přeočkování. Prostě pořád dokola. I proto se zřídily velké očkovací továrny, kde to píchají nadšencům, jak na běžícím páse.

Pokud však někdo doufá, že očkování je cesta do ráje, může se lehce stát, že to bude spíše cesta do pekla. Proč by se měl nechat zdravý člověk očkovat nějakou chemickou rychlosrajdou? Nikdo neví, co to udělá se zdravým organismem za měsíc, za rok či dva. A úplná zrůdnost je plánované očkování dětí. Nechci si hrát na epidemiologa a doktora. Řídím se spíš logickým uvažováním a to mi říká, že tady jde o úplně něco jiného, než o jakýsi covid.

Dnes jsme na rozcestí, kam se vydáme. Zda se pokusíme o obranu posledních zbytků svobody, anebo se staneme pokusnými očkovacími panáky, kteří pod vidinou kina či dovolené umožní ze sebe udělat poslušné loutky. Ale pak nás ten blažený výraz ve tváři přijde draho...

Mgr. Tomáš Vandas, předseda DSSS

webarchív