V pátek jsem se svými přáteli navštívil divadelní představení Vandaska, které uvádí Studio Ypsilon v Praze. Popravdě řečeno, žádný hluboký umělecký zážitek jsem neočekával, ale byl jsem zvědavý na hru, která je o mě a mé matce, a navozuje děj po volebním vítězství naší dělnické strany.

Hned na začátku mě přivítaly zvědavé pohledy přítomných a cvakající spouště fotografů. Bylo znát, že někteří návštěvníci byli mým příchodem překvapeni a neustále si mě trochu s ostychem prohlíželi. Snad jestli nemám nějakou zbraň či baseballovou pálku.

Celý děj rozděluje společnost na vládnoucí včelí trubce a opoziční krasobruslaře. Na začátku byl na mě, Tomáše Vandase, spáchán atentát a vlády se ujala má matka. Hlavním disidentem je krasobruslař Tomáš Verner, který utekl z vězení. Dále se v ději hry objevuje Karel Gott a jeho vila, kde je ukryto jakési poselství o vyvoleném. Podzemní hnutí, nazývající se sokolníci, hledá toto poselství a najde ho. Vše končí mým státním pohřbem, kdy na veřejnost vystoupí jeden utajený sokolík a hle, jsem to já. Atentát jsem přežil a obvinil svoji matku, že ho na mě iniciovala ona. Závěr vyšperkuje zjištění, že krasobruslař Verner je mým otcem a já jsem zdědil krasobruslařské vlohy, což dokumentuji svým vystoupením na kolečkových bruslích. Režim padá, nastoluje se demokracie, neboť oním vyvoleným, po kterém se pátrá, jsem já…

Tolik ve zkratce děj hry Vandaska. Přiznám se, že byly chvíle, kdy jsem se upřímně smál. Mnoho jich však nebylo. Hra byla podle mě chaotická, nepřehledná, dějově značně nevyzrálá. Pokud šel na hru znalec kultury a byl natěšen, musel odcházet značně roztrpčen. Já však ani ne. Celou hru beru spíše jako nadsázku a s nadhledem. Vždyť řekněte sami, kdo má to štěstí, aby se šel podívat na hru, kterou někdo o něm nastuduje? Koneckonců je to reklama. A tak to také beru… :-)

Tomáš Vandas (13. září 2010)